Já a pes na volné noze

Poznámka k blogu: I když je vše založené na reálném pozorování, jakékoliv napodobování čehokoliv je jen na vlastní nebezpečí!

Kdo jsem?

Pohodářka…… dokud to jde.

Grafička / Ilustrátorka. Ne, nejsem Ajťačka… Navrhuji vizuální podobu čehokoliv, (skoro) čehokoliv… To, že umím snad dobře s počítačem a mám ráda nové programy od Adobe, ze mě Ajťáka nedělá…

Nyní už majitelka půl ročního retrívra, Flat retrívra jménem Artur. Artur je asi ten nejtvrdohlavější a nejvychytralejší pes na světě.

A teď

Jsem na volné noze.

A jak to vlastně začalo?

Proč odejít na volnou nohu?

Jste v práci na hlavní pracovní poměr “od” – “do”.
Uvěznění už 10 let, bez možnosti jen tak mávnout rukou a říct, přijdu za dvě hodiny.

Stačí, když děláte svou práci aspoň na 50%, nebo se kamarádíte s těmi správnými lidmi a jste v pohodě. Jen stačí vyzvednou výplatní pásku jednou za měsíc.

Horší je, když děláte na 100%, to se na vás pak všichni sesypou jako supi a vy s dobrým srdcem pracujete i za ně na 150% a pak,
když klesnete na 100% … Je to průšvih a cítíte se pod psa.. Protože se „stopadesáti“ procenty si nestihnete upevňovat přátelské vazby v kuchyňce.

Pracovní sup

Na volnou nohu jsem chtěla už několikrát. Jenže to ještě tolik lidí nepsalo blogy, nebyl youtube a spoustu jiných komunikačních nástrojů, které by vás propojily s tolika lidmi, kteří už na volné noze jsou.

Takže člověk žil ještě víc v té své “bublině”

A proč jsem teda neodešla na volnou nohu už dřív?

Jednou jsem měla šanci a čas, to bylo když jsem byla dva měsíce za těch celých deset let nezaměstnaná.
Za měsíc, co jsem byla doma jsem nestihla najít dost klientů a vydělat dost peněz jako zaměstnanec ve firmě. ( Dnes mi to přijde naprosto absurdní, ale kolem mě bylo tolik lidí, kteří mě přesvědčili o tom, že když to nevyšlo tenhle první měsíc, tak už nikdy
a jestli jsem potkala špatného klienta, tak to jiné nebude.. )

A to byla doba kdy jsem nemusela platit ještě téměř nic.

Poučení: pokud kolem vás není nadšený a spokojený živnostník, nikomu snad ani svoje začátečnické problémy neříkejte, málo kdo vám dá opravdu dobrou radu, kromě rady tipu: “nechej se zaměstnat a budeš mít po problému”

Nicméně mě tenkrát zajímala digitální reklama a marketing, tak jsem se nechala zaměstnat a v poklidu jsem se vzdělávala po svém… S vidinou, že všechny znalosti a zkušenosti co mám určitě ocení…

Ocení na pohovoru. Jen to je asi poslední místo kde se o vaše zkušenosti a potenciál zajímají a pak spadnete do škatulky a nestačíte se divit….

Baví mě pozorovat procesy. Pak mě taky baví poukazovat na různá řešení a čekat co si z toho kdo vezme

Nicméně při pozorování těchto procesů se zase objevovala myšlenka jít na volnou nohu..

Co pro mě byl největší strašák ve firmě?

Extrovert, který přehluší pět introvertů. A pokud je v čele někdo, kdo nechápe jak fungují introverti, vlastně i extroverti… Pak mi to vždycky přišlo jako problém.

Když o tom tak přemýšlím. Firma má výhodu pro někoho, pro koho práce není až tak důležitá, ale moje práce je zárověň i mým koníčkem a je pro mě důležité se vyvíjet, s tím souvisí i potřeba feedbacků, možnosti dělat chyby, objevovat a nebát se občas inovovat přístup k práci a nejet podle šablonek dalších 5 let.

Nyní úplně vyšťavená z korporátu, začínám a nabírám energii. Měním zásadně svůj režim/čas k tomu, abych mohla konečně dělat to co mě baví,

i když to samozřejmě nebude lehké, ale bude to určitě zábavné, pokud se u toho nebude umírat, nebo mrzačit…

a já nebudu dál prodávat svůj čas někomu jinému. Teda… Jen ten který propracuju.
Je to pak WINxWIN ne ?

Já si budu moc mávnout rukou, jdu si na dvě hoďky něco zařídit a nikdo nedostane odemě vyúčtovaných 10 hodin nicnedělání, jen proto, že mám nějakou povynnou docházku od – do.

Příhody ze začátků odsouvání se na volnou nohu začínají právě teď, živě 🙂

Každý týden